Individuální terapie je založena na nedirektivním přistupu, kdy terapeut následuje iniciativu klienta. Terapeut začíná “tam, kde se fyzicky a psychicky nachází klient” a skrz reflektování klientova neverbálního projevu začíná formovat terapeutický vztah.
Taneční terapie, terapie hrou a ergoterapie
Individuální pohybová terapie s dětským klientem má blízko k terapii hrou a ergoterapii. Stejně jako terapie hrou, i pohybová terapie pracuje s nedirektivním přístupem k dítěti, který podporuje symbolické vyjádření skrz hru. Na rozdíl od terapie hrou však pohybová terapie pracuje s jinými pomůckami a zaměřuje se více na tělěsný prožitek a vzájemnou pohybovou interakci. S ergoterapií pak TPT sdílí zaměření na motoriku, koordinaci, sebekontrolu a smyslové vnímání apod.
Jak vypadá první setkání individuální terapie?
První setkání slouží k diagnostickému dojmu a seznámení dítěte s terapeutem a novým prostorem. Dítě má možnost se s prostorem “sžít” a vyzkoušet si různé pomůcky a hračky. Terapeut nechává dítěti volnost v expresivním projevu i ve výběru aktivit – nechává dítě vést setkání dle jeho vlastních potřeb a impulzů, a následuje ho. Dává tak dítěti možnost spontánního projevu a sebevyjádření, buduje důvěru a pocit bezpečí a zároveň získává informace o jeho psychickém a emočním rozpoložení.
Terapeut mj. pozoruje pohybový a emoční projev dítěte, interakci, reakci na prostor a pomůcky, vnímá preference dítěte, komunikační schopnosti, apod.
Na základě první terapie sestavíme s rodičem vhodný plán pro další setkání (např. frekvence, přítomnost rodiče, apod.)
Ač terapie sama o sobě probíhá bez rodiče, rodič je aktivní součástí léčby. Vždy se bere v potaz jeho úhel pohledu, jeho starosti, myšlenky a otázky. Rodič má možnost využít pravidelných konzultací (nejméně 1x měsíčně) zdarma jako součást terapie.
Je důležité si uvědomit, že terapie je proces, který vyžaduje dlouhodobou aktivní spolupráci mezi klientem/rodičem a tearapeutem. Žádná změna, která má dlouhodobý efekt, se nestane přes noc.
Je při pohybové terapii přítomen rodič ?
Dětské psychoterapie, na rozdíl od ergoterapií, probíhají primárně bez rodiče. Dítě tak má soukromý prostor pro sebevyjádření.
Nicméně, v některých případech je také vhodné pracovat dyadicky – tedy v tandemu rodič-dítě. Dyadická terapie je podobná rodinné terapii – terapeut zde sleduje vzájemný vztah a interakci mezi rodičem a dítěte, řeší s rodičem témata, která při vzájemné hře s dítětem vyvstala a podporuje/opravuje tak budování vzájemného vztah, vzájemné nalazení, regulaci a zdravou citovou vazbu.
Jaké jsou první cíle individuální terapie?
Důležitým cílem terapie je navázání terapeutického vztahu, vybudování důvěry a pocitu bezpečí, které je základem jakékoliv psychoterapeutické metody. Pokud se klient/dítě cítí ohroženo, má obavy a terapeutovi nedůvěřuje, terapie by se pro něj stala nepříjemnou, obávanou záležitostí a ke zlepšení stavu nedojde.
Navázání vztahu založeného na důvěře je již samo o sobě terapeutické, neboť u mnoha klientů jsou tyto vztahy porušeny v důsledku traumatu či poruchy vývoje. Pohybová terapie tak nabízí nový/opravný fyzický a emoční prožitek a zkušenost.
TPT pracuje s pojmy “attunement” (naladění) a “empathic reflection” (empatický odraz). Skrz naladění se na pohybový projev klienta a soubytím (being with) v jeho emočním stavu vysílá terapeut zprávu “Já tě vidím, já ti rozumím a jsem tady s tebou”, která je základním kamenem vztahu.
Klient je přijatý takový jaký je, stejně tak jsou přijaty i jeho emoce.
Objednejte si individuální terapii zde
